První vážní zájemci o hru se začali sdružovat a pravidelně spolu hrát někdy na začátku 60. let. Pravidla go vyšla v populární knize Zlatý fond her (poprvé vydané v roce 1968) od známého popularizátora scoutingu Miloše Zapletala. Ten sice go sám nehrál, ale v podstatě umožnil, aby se s ním seznámila i naše širší veřejnost.

Zájem o go a jiné deskové hry často vznikal mezi aktivními hráči šachu. Přibližně od roku 1962 se začalo hrát go a také mezinárodní dáma v pražském šachovém klubu Slávia Komenský, který byl zřízen při sanatoriu nacházejícím se na vrcholu Pleše, kopce u středočeské obce Nová Ves pod Pleší, nedaleko Dobříše. Iniciátorem zájmu o go v tomto klubu byl Ing. Regner, který se společně s manželkou na počátku 60. let zúčastnil turnaje v Jugoslávii. Předsedou plešského klubu byl Luděk Reimann, jemuž se podařilo navázat kontakt s Nihon Ki-inem a s jeho pomocí pak získat i první hrací soupravy a goistickou literaturu. Díky jeho aktivitě bylo u nás v roce 1965 uspořádáno i Mistrovství Evropy. To se konalo v malém českém městečku Mníšek pod Brdy, kde go propagoval ředitel tamní základní školy K. Burda, který tuto hru dokonce učil své žáky jako nepovinný předmět. Mistrovství se zúčastnil na tehdejší poměry nebývale velký počet hráčů (přes 60) a titul Mistra Evropy vybojoval J. Mattern z Německa. Z pětice českých účastníků hrál v hlavním turnaji pouze Miroslav Kočandrle, nominovaný jako vítěz neoficiálního Mistrovství republiky pořádaného plešským klubem. Jeho síly však na mnohem zkušenější soupeře nestačily, takže v elitní skupině 12 hráčů skončil až na posledním místě. Propagace go mezi mládeží a organizace mistrovství Evropy přinesla K. Burdovi pozvání k týdennímu studijnímu pobytu v Japonsku. Bohužel se však nedlouho poté přestalo go v Mníšku hrát, pravděpodobně pro malý zájem a nepříznivý postoj většiny učitelského sboru školy.

Velkou zkušeností pro naše hráče v té době byla i mezinárodní dvojutkání s hráči z Darmstadtu a Vídně, která se uskutečnila v letech 1964 – 66. Volnější politická situace na konci 60. let umožnila, aby se tři naši hráči zúčastnili v roce 1969  turnaje ve Villachu a náš tehdy nejsilnější hráč M. Kočandrle hrál na vedlejším turnaji ME 1969 v Lublani. Změna politických poměrů po roce 1968 bohužel podstatně ztížila možnosti cestování do západní Evropy, což v následujících letech vedlo k omezení mezinárodních kontaktů jen na země tehdejšího východního bloku. Pražští hráči tehdy změřili své síly se svými kolegy z Drážďan a z Lublaně při utkáních Praha – Drážďany (dva zápasy se skóre 6:6 a 1:11) a Praha – Lublaň (6:6). Později byly uspořádány podobné zápasy také s hráči z Lipska, Berlína a Jeny. Přes tyto dílčí úspěchy se však až do počátku 70. let počet našich hráčů pohyboval na velmi nízké úrovni, okolo deseti až dvaceti.

té, co byl šachový klub Slávia Komenský Pleš v roce 1969 rozpuštěn, se počátkem roku 1970 někteří jeho bývalí hráči vedeni Dušanem Prokopem, V. Holečkem st. a J. Rohlenou rozhodli založit go kroužek při šachovém oddíle závodního klubu Tesly Karlín. Tato událost se stala významným impulsem pro následující rozvoj československého go. Hráči kroužku uspořádali v blízké škole kurs pro nové zájemce o hru a v únoru 1971 i první “větší” handicapový turnaj, kterého se zúčastnilo 16 hráčů. Turnaj vyhrál M. Kočandrle, jehož tehdejší síla byla přibližně na úrovni 2. kyu. Je zajímavé připomenout, že aktivity klubu deskových her (který se v roce 1972 vydělil z šachového klubu) při ZK Tesly Karlín se neomezovaly jen na go, ale značná pozornost byla věnována i mezinárodní dámě a gomoku (piškvorkám), které byly populární zvláště mezi žáky základních škol.

Z iniciativy pražského go klubu a jeho členů začaly postupně vznikat další kroužky a kluby při různých institucích a organizacích. O založení v té době druhého nejvýznamnějšího go klubu v Čechách se v roce 1972 nejvíce zasloužil plzeňský hráč Z. Ocelík, jehož však jeho kolegové brzy herně předčili. V roce 1972 byli pražští hráči kontaktováni také J. Popovičem a M. Kolesárem z Bratislavy, kteří se o hře dozvěděli z novinového článku. Po krátké době se jim podařilo získat několik dalších zájemců (mezi nimi i pozdějšího organizátora bratislavských turnajů I. Oravce), s nimiž v únoru 1973 založili první kroužek go na Slovensku. O rok později se pak při cestě na turnaj do Budapešti zastavili v Bratislavě tři pražští hráči, kteří zde sehráli propagační utkání Praha – Bratislava. Čeští hráči v něm zvítězili 3-0, přestože svým soupeřům dali 6 handicapů. Ještě na podzim téhož roku byla v Praze sehrána i odveta, která skončila vítězstvím domácího týmu v poměru 3-1. Během několika dalších let se objevují go kluby i v Českých Budějovicích, Brně (klub při organizaci SSM VUT založený cca 1974 Lubošem Vlčkem) a Lovosicích. Tento vývoj vedl ke vzniku Sdružení československých klubů a hráčů go, neoficiálně založeného v roce 1977. Jeho předsedou se stal Dušan Prokop, neúnavný propagátor a popularizátor, který rovněž přeložil pravidla go do češtiny a snažil se tuto hru uvést do širšího povědomí naší veřejnosti prostřednictvím informativních článků publikovaných v časopisech a novinách. Neméně významné byly i jeho kurzy go v Tesle Karlín, hledání a šíření české goistické terminologie a také sepisování a rozšiřování prvních českých odborných textů o hře. Dalšími iniciátory zájmu o go a organizátory akcí v té době byli J. Rohlena ze ZK Tesla Karlín, přední plzeňský hráč P. Soukup, bratislavský I. Oravec a lovosický V. Ouda. Neměli bychom zapomenout ani na tvůrce našeho prvního klasifikačního systému P. Tesaře a M. Kočandrleho. Posledně jmenovaný byl v letech 1965-75 i nejsilnějším českým hráčem. Mezi nepřehlédnutelné, byť kontraverzní, postavy patřil Slávek Nechanický z Nymburka.

Rostoucímu zájmu o go v první polovině 70. let odpovídal i nárůst počtu turnajů, hraných většinou handicapově. Tradičně největší goistickou akcí u nás se stal únorový pražský turnaj, od roku 1973 pořádaný jako mezinárodní. V jeho počátcích byl hojně navštěvován zejména hráči ze sousední NDR, později i dalšími evropskými hráči včetně těch nejsilnějších. Své příznivce měly i dobře organizované turnaje zejména v Plzni a později i v Nymburku. Původní přebor klubu Slávia Komenský Pleš (a později ZK Tesly Karlín) se postupně vyvinul v přebor Prahy, který byl považován za neoficiální mistrovství republiky. Tradičním vítězem těchto přeborů byl M. Kočandrle s výjimkou ročníku 1974, kdy se podařilo vyhrát J. Rohlenovi. První skutečně československé mistrovství se konalo v květnu 1975 v Praze a zcela zaslouženě v něm zvítězil M. Kočandrle, který porazil všechny své soupeře v hlavní pětičlené skupině. Mistrovství se zúčastnilo celkem 27 hráčů, kteří hráli ve třech skupinách (mistrovská, hráči slabší než 9.kyu a začátečníci). Ve druhé polovině 70.let se na MR začali prosazovat zejména bratislavští hráči V. Laššák, M. Poliak a M. Jadroň, jímž z českých hráčů mohl v rovných partiích konkurovat jedině M. Kočandrle a do určité míry také Jiří Holeček a Jiří Rákosník, představitelé nastupující mladé generace. Bolestnou událostí pro československé go bylo předčasné úmrtí J. Rohleny v roce 1976. Památce tohoto průkopníka českého go a dlouhodobého organizátora našich turnajů je od roku 1977 věnován podzimní pražský turnaj.

Ve druhé polovině 70. let a počátkem let osmdesátých vznkly kluby v Nymburku, Olomouci, Karlových Varech, Ostravě, Liberci, Košicích, Frýdku-Místku a jednotliví hráči propagovali go i v řadě dalších míst. V té době se československému go dostalo i mezinárodního uznání a od roku 1980 (tedy od druhého ročníku) se náš reprezentant pravidelně zúčastňuje Mistrovství světa amatérů. Vzhledem k tomu, že na konci 70. let byl naším nejsilnějším hráčem V. Laššák, který si na nymburském turnaji v roce 1979 dokonce uhrál 4. dan (tehdy jen dva další hráči měli 2. dan a tři hráči shodan), byl nominován na mistrovství světa v roce 1980 do Japonska právě on. O rok později nás (opět z rozhodnutí výboru Sdružení) reprezentoval M. Kočandrle a v následujících letech byl na MS vysílán obvykle vítěz posledního Mistrovství republiky. Později byl tento systém změněn tak, aby jeden a tentýž hráč nemohl jet na MS několik let za sebou.

V osmdesátých letech se členská základna Sdružení stabilizovala na 300 – 400 hráčích organizovaných v asi dvaceti klubech go. Nejvýznamnějším a největším klubem u nás se v té době stal klub při matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, založený M. Kočandrlem a V. Kubátem jako kroužek go již v roce 1973. Ten se postupně začal podílet i na organizaci pražského mezinárodního turnaje. Také na mistrovství republiky začíná dominovat nová generace hráčů vedená Vladimírem Daňkem, P. Winkelhöferem a J. Sgallem. Posledně jmenovaný navíc přispěl ke zdokonalení našeho klasifikačního systému a vytvořil program používaný pro losování soupeřů na turnajích. Z našich hráčů se pak zejména V. Daněk postupně prosadil i v širším mezinárodním měřítku a zařadil se mezi přední evropské hráče. Stimulem dalšího rozvoje československého go byly rovněž návštěvy japonských profesionálů. První z nich se uskutečnila již v polovině 70. let, z dalších byla významná jejich návštěva Mistrovství republiky, konaného v roce 1984 v Karlových Varech. Kromě možnosti nechat si okomentovat vlastní partie dostali naši hráči takto i příležitost zahrát si s opravdu silnými soupeři, třebaže se jednalo jen o simultánku s většinou vysokým handicapem. Na konci 70. let se také objevily první české a slovenské překlady dlouho postrádané goistické literatury, vzniklé ve spolupráci plzeňského a bratislavského go klubu. Velký kus práce na překladech již existujících anglických příruček odvedli zejména P. Soukup, I. Oravec a V. Krejčí. D. Prokopovi se také do určité míry podařilo zabezpečit domácí výrobu hracích souprav, jejichž nedostatek byl do té doby velkým problémem. Ten byl definitivně vyřešen až díky úsilí V. Nechanického, zakladatele a dlouhodobého vedoucího nymburského go klubu, který v 80.letech začal prodávat u nás vyráběné hrací soupravy, české překlady goistické literatury a další propagační materiál. Některé jeho aktivity však bohužel vyvolaly i řadu konfliktů s vedením Sdružení (později Asociace) a představiteli jednotlivých klubů.

V 80. letech výrazně vzrostl i počet turnajů, který dosáhl v průměru 15 turnajů ročně. Zatímco na počátku dekády se stále ještě většina turnajů hrála handicapově, postupně se začínají objevovat i turnaje hrané systémem Mac Mahonovým, které již o deset let později převažovaly. Silnou mezinárodní účast si tradičně zachoval únorový pražský turnaj, který byl pro svou kvalitu hned od jejího vzniku zařazen do série Grand Prix Evropy a dodnes patří mezi největší evropské turnaje. Na řadu českých turnajů jezdili hráči z Polska a turnaje v Praze, Nymburku a Karlových Varech byly hojně navštěvovány hráči z bývalé NDR. S rozšířením hráčské základny se postupně zlepšila síla a počet naší špičky. Dokumentovat to můžeme například počtem danových hráčů, kteří zpočátku byli jen 3 (při zavádění klasifikačního systému v roce 1977 byl udělen 1. dan těmto hráčům: V. Laššákovi, M. Jadroňovi a M. Kočandrlemu), na počátku 80. let jejich počet překročil desítku a o dalších 10 let později je jich registrováno víc než 30. Tento trend odpovídal rychlému rozvoji go i v ostatních evropských zemích. Jednou z příčin zvýšeného zájmu o hru a následného růstu úrovně evropských hráčů byla pravděpodobně zvýrazněná role Japonska a východoasijské kultury

V září 1988 se v Českých Budějovicích konalo mistrovství Evropy družstev, na němž se prosadil velmi silný sovětský tým složený pouze z hráčů třídy 6. dan. Naše barvy hájila čtveřice ve složení V. Daněk, Radek Nechanický, P. Winkelhöfer a J. Emmer, kterým se podařilo předstihnout favorizované týmy Německa a Holandska a vybojovat pěkné 2. místo, když jako jediní dokázali remizovat i s vítězi turnaje. O výsledek se nejvíce zasloužil J. Emmer, který na čtvrté desce porazil všechny své soupeře.

Po pádu komunistického režimu v zemích východní Evropy se výrazně rozšířily mezinárodní kontakty našich hráčů a klubů. V roce 1991 se konečně podařilo ustavit oficiální Československou asociaci go, která byla vzápětí přijata za řádného člena Evropské federace go a také do Mezinárodní federace go. Přestože činnost klubů nebyla již politicky omezována, nová situace přinesla i řadu potíží a problémů způsobených hlavně zrušením organizací, pod nimiž jednotlivé kluby dříve působily. Částečně se projevil i odchod řady hráčů (mezi nimi i předních), kteří se začali věnovat jiné, převážně podnikatelské činnosti. Tyto a také ekonomické potíže bohužel vedly k zániku některých klubů, mezi nimiž byl i do té doby nejvýznamnější český go klub při ZK Tesly Karlín. Jeho hráči pak přešli do druhého pražského klubu působícího při MFF UK. Počátkem 90. let vznikly nové kluby ve Zlíně, v Jeseníku a v Prostějově, z nichž zejména zlínský klub měl podporu u místních orgnizací, jejichž sponzorství mu umožnilo pořádat jeden z největších a nejlépe dotovaných turnajů u nás. Po rozpadu československé federace a vzniku České republiky se v roce 1993 rozdělila Asociace go a byla založena Česká asociace go, do jejíhož čela byl zvolen mnohonásobný mistr republiky V. Daněk. ČAGo se pak stalo přidruženým členem Českého svazu tělovýchovy a sportu.

K rozvoji go u nás dlouhodobě přispívala i nezištná podpora ze strany japonského a na počátku 90. let i korejského velvyslanectví v Praze, která sponzorovala několik pražských turnajů. Některých našich turnajů se v osmdesátých letech účastnili jako hráči zaměstnanci japonského velvyslanectví C. Tanaka a T. Furuichi. V rámci dnů japonské kultury, které se konaly v roce 1990 v Praze, uspořádalo japonské velvyslanectví turnaj přátelství, který překvapivě vyhrál Martin Cieplý z Ostravy poté, co porazil řadu papírově silnějších soupeřů. V letech 1994-96 byly pražské turnaje sponzorovány rovněž korejskou firmou Daewoo, která přispěla zejména hodnotnými cenami pro vítěze těchto turnajů.

Velmi významnou událostí pro naše go bylo Mistrovství Evropy 1993 v Praze v areálu kolejí MFF UK. Mistrovství se zúčastnilo 507 hráčů z 28 zemí, což v té době představovalo rekordní počet v historii ME. Z našich hráčů se na něm nejlépe umístil V. Daněk, který skončil na 9.-10. místě. Vítězem se stal Rob Van Zeist z Holandska, který porazil i favorizované hráče asijského původu. K dobrému zabezpečení turnaje, o jehož zdárný průběh se zasloužil organizační výbor vedený Jiřím Rákosníkem, přispěla i podpora japonského velvyslanectví a hlavního sponzora akce, firmy Hitachi. Mistrovství poctila svou návštěvou skupina čínských a japonských profesionálů a Nakayama Noriyuki, 9. dan, který v té době cestoval po Evropě se skupinou japonských amatérů, z nichž někteří se zúčastnili doprovodného víkendového turnaje.

Určitým mezníkem českého go je jistě i rok 1997, kdy začal vycházet první pravidelný goistický časopis Igo vydávaný ČAGo. Navázal na tradici předchozích občasníků, které se díky nezměrnému úsilí pár nadšenců šířily v goistické komunitě, bohužel ve velmi omezeném nákladu. (Na konci 80. let se objevil Go almanach vydávaný J. Emmerem a R. Knechtem a o pár let později vyšlo několik čísel go fanzinu, podomácku publikovaného bratry Karlem a Zbyňkem Dachovými. V polovině 90. let vydávají vlastní fanziny Petr Valášek z Frýdku – Místku a Tomáš Grosser z karlovarského go klubu, kteří se pak společně podílejí na vzniku Igo. K popularizaci go u nás nyní přispěla webovská stránka zřízená v roce 1996 a spravovaná Slávkem Zmekem.